Dlouhá řeka Nil, která je v Egyptě široká 500 až 900 m, protéká devíti státy a je napájena ze dvou pramenů. Kratší Modrý Nil měří 1350 km (arabsky: nil el-azraq) a pramení v etiopském jezeře Tana. Podstatně delší je hlavní řeka, která se nazývá Bílý Nil (arabsky: nil el-abyad). Vznikla z takzvaných burundských a rwandských pramenů. Doposud platil ten burundský za nejdelší, ovšem podle výsledků jedné britsko-novozélandské expedice z roku 2006 je Nil delší alespoň o 100 kilometrů. Tři badatelé našli v deštném pralese Rwandi místo, které se považuje za pravý, dosud neobjevený pramen Nilu.

Úrodné bahno, které už přes tisíciletí odplavují povodně Nilu, umožňuje egyptským rolníkům co možná nejintenzivněji využívat půdu až k pěti sklizním za dva roky. Aby se využilo co nejlépe povodní, vytvořily se už v minulosti kanály a terasovitá pole. Plánovaná organizace nasazení pracovních sil byla základem faraónského státu.

Jak moc je člověk závislý na Nilu, se ukázalo v ruce 1988. Po dlouhém suchu v Súdánu vedl proud jen nízkou vodu, a blížila se neúroda. Když Súdán oznámil, že by eventuelně zahradil Nil a odstřihl by Nil od životně nutné vody, hrozila zemi ihned válka. Dříve než byla úroda skutečně kritická, začaly v Súdánu mocné lijáky, první po sedmi chudých letech. Ale problém stále zůstává, jak ho zformuloval Egypťan Butrus Butrus-Ghálí, tehdejší generální sekretář OSN: "Egyptská národní bezpečnost, která zcela závisí na vodách Nilu, leží v rukou osmi ostatních afrických států."

Aby se tento sedmiletý rytmus trochu zkrátil a zapříčinilo se nekontrovatelným záplavám, položili Egypťané už v 19. století základy přehradním hrázím. Již mezi lety 1892 a 1902 vznikla proto první Asuánská přehrada, a v roce 1970 následovala přehrada Sadd el Ali, která tvoří společně s jezerem Nasser čtvrtou největší jezerní přehradu světa (165 mil. km3).