Údolí v zátoce u místa Dér el-Bahrí (nebo také Deir el-Bahari, v překladu "Severní klášter"), označovali staří Egypťané jako "Džeseru" – svaté místo, o kterém si mysleli, že je prahem mezi pozemským a posmrtným životem. Na tomto antickém pohřebišti, severně od místa Théby, nalezli archeologové množství různých skalních hrobek a impozantní zádušní chrámy faraónů Mentuhotepa a Thutmosise III. a královny Hatšepsut.
Chrám byl postaven za vlády 18. dynastie, kolem roku 1470 př.n.l. a je nejlépe zachovaným chrámem v Dér el-Bahrí. Z architektonického hlediska se jedná o jednu z nejzajímavějších a nejpřitažlivějších sakrálních staveb v celém Egyptě.

Hatšepsut byla velice výjimečná žena. Její jméno se dá přeložit jako "První dáma všech dam". Byla dcerou Thutmose I. a jeho ženy Ahmose. Podle tradic se provdala za svého nevlastního bratra Thutmose II. a stala se po smrti jeho otce ženou krále. Její obliba v následujících letech strmě stoupala. V době, kdy její manžel Thutmos II. zemřel, se měl novým králem stát Thutmos III. Ten byl ale pro převzetí vlády příliš mladý, Hatšepsut se proto vlády ujala za něj. Mezi druhým a sedmým rokem vlády Thutmose III. se nechala prohlásit za plnohodnotnou vládkyni Egypta a stala se tak vedle svého nevlastního syna druhým vladařem.

S plánováním stavby nejpozoruhodnějšího chrámu Egypta začala brzy. Se stavbou se začalo v sedmém roce jejího panování a byla dokončena po asi 15 letech. Chrám má terasovitý ráz a byl celý postaven z vápence, který pod egyptským sluncem světle září a nenechá tak vyblednout vzpomínky na pozoruhodnou vládkyni.Chrám byl ozdoben kolosálními sochami, které zobrazovaly Hatšepsut jako žijící Osiris (to byl egyptský bůh podsvětí). Chrám nechala zasvětit bohům Amunovi, Anubisovi a bohyni Hathor. Chrám nazvala "Džeser-Džeseru" (nejposvátnější z posvátných). Budova je orientována na východ, aby mohly sluneční paprsky brzy ráno proniknout až ke svatostánku. Tento chrám je spojen s hlavní osou velkého chrámu Amun-Re v Karnaku.