Dějiny Egypta - stará říše (3. - 6. dynastie)

Takzvaná Stará říše (asi 2650 až 2150 př.n.l.) je první slavným obdobím centralizovaného egyptského státu a je pokládaná za epochu monumentálního budování pyramid. Z pohledu celosvětových dějin se jedná o nejranější správně organizovaný teritoriální stát celého lidstva. Státní struktura Starého Egypta se podstatně odlišovala od decentralizovaného obrazu dřívějších městských států Sumerů v Mezopotámii. Na rozdíl od egyptské rané doby se změnila přímá forma vlády z archaického království na cestách, přičemž faraóna s jeho družinou Hora převáželi na lodi sem tam, aby manifestoval v provinciích svou nábožensko politickou autoritu a vymáhal daně.

V egyptologické literatuře se označuje Stará říše občas jako doba pyramid, ačkoliv tradice stavby pyramid pokračovala také ve Střední říši. Opravdu je možné ale popsat výborně proces Staré říše podle rozvoje pyramid. Za vlády 3. dynastie, zejména za krále Džosera, se experimentovalo při stavbě tradičních hrobek, které představovaly jeden typ kamenných paláců pro pobyt na onom světě s kultovními předměty. Postupně se zvýšila centrální výstavba hrobek na ohromné, stupňovité stavby tyčící se co nejvíce k nebi. V Sakkaře byly vytvořeny stupňovité pyramidy, z nichž ještě dodnes stojí pyramidy Džosera. Podle další fáze experimentů za vlády faraóna Snofru (4. dynastie), kterému jsou přisuzovány tři pyramidy (dvě v Dashuru a jedna v Meidumu), byly dokončeny pyramidy geometrických tvarů. Tři velké pyramidy v Gíze u Káhiry tvoří vrchol velkolepé výstavby pyramid. Můžeme mluvit o vrcholu egyptské megalitické kultury. Cheopsova pyramida byla přes 4000 let nejvyšší stavbou světa a je jediným antickým divem světa stojícím dodneška.

V průběhu 5. a 6. dynastie se omezovalo pouze na menší pyramidy a hlavní pozornost se upjala na architekturu a úpravu přidružených pyramidových chrámů. Klasická podoba faraónských komplexů hrobek se skládala celkem z jedné pyramidy sloužící jako centrum, chrámu pro mrtvé u její základny a jednoho chrámu údolního na břehu přístavního kanálu. Už za vlády faraóna Unase (5. dynastie) byly popsány vnitřní zdi pohřebních komor hieroglyfickými pyramidními texty, které tématizovaly mimo jiné nebeský vzestup faraóna ke hvězdám.

Další důležitý bod, který se objevuje s pojmem doby pyramid, je role, kterou hrála stavba pyramid u egyptského formování státu. Aby se uskutečnila stavba pyramid, rekrutovali se pro každou pyramidu dělníci z různých regionů země a byly dovezeni až na staveniště. Také společenská a dvorní elita Egypta se koncentrovala v královském sídle u pyramidového města. Aby mohlo být nové centrum dostatečně zásobováno, bylo založeno v různých provinciích velké množství zemědělských osad. Měly za úkol především produkovat potraviny a zboží, které se dovážely lodí do centra státu. Tato vnitřní kolonizace a cirkulace osob a zboží značně přispívala k utváření státní jednoty. Tak pomohla stavba pyramid nepřímo při utváření společné egyptské identity a kultury říše.

Během 5. a 6. dynastie ztratily projekty pyramid na společenské a hospodářské síle. Více kompetencí a zboží zůstalo v provinciích a posilovaly pozici tamějších správních elit. Dva významné znaky odrážely tento vývoj. Královské pyramidy byly menší a skromnější a místní veřejní činitelé byly ukládáni častěji do hrobek v provincích místo toho, aby se pohřbívali v okolí královských pyramid. Nakonec také význam panovnického sídla jako hospodářského a společenského centra byl příliš slabý na to, aby dokázal bojovat proti vzrůstající autonomii provincií a krajů. Otázky zásobování se řešily stále více lokálně spíše než celonárodně. Ačkoliv klimatická katastrofa v podobě několikaletého období sucha se slabými nilskými záplavami Starou říši dorazila, neukončila tak dějiny Egypta.