Dějiny Egypta - Střední říše (11. - 13. dynastie)

Střední říše (dějiny Egypta v letech cca 2040 až 1650 př.n.l., někdy se také uvádí 2055 až 1650) je druhým slavným obdobím zcentralizovaného egyptského státu. Země byla oficiálně pod vládou krále Mentuhotepa II. (11. dynastie) z Théb, poté co byla nadvláda Herakleopoliťanů na severu přemožena. Jeho slavný terasovitý chrám v Deir el Bahari je svědkem nového lesku sjednoceného království a byl vzorem pro pozdější stavby Nové říše. Fáze nadvlády 11. dynastie byla ale velmi utvářená Horním Egyptem a netrvala dlouho. Už za vlády Mentuhotepa IV. zemi sužovaly nepokoje a destabilizovaná struktura vlády.
Teprve tehdejší vezír Mentuhotepa IV. - Amenemhet I. ukončil tyto nepokoje a stal se faraónem. Byl tak prvním králem 12. dynastie. Za jeho vlády došlo k politické změně. Tato změna spočívala ve vědomém odvratu od poměrů Prvního mezidobí a k příklonu k politice a pojetí vlády jako ve Staré říši. Toto se nejvýrazněji ukázalo v obnově tradice stavby pyramid a v přemístění sídla panovníka do příslušného pyramidového města.

Mezi lokalitou Fayum a jižní špicí nilské delty, tedy v bezprostřední blízkosti nekropolí a pyramidové oblasti Staré říše, bylo postaveno během vlády 12. dynastie bezpočet pyramid, stejně tak i v oblastech Sakkara, Dahschur, Lischt anebo Hawara. Také velikost a úprava pyramid se orientovala na vzory z dob 5. a 6. dynastie. Podle vnitřní kolonizace Středního Egypta během Staré říše byla v době 12. dynastie zúrodňována velká oblast v oáze Fayum prostřednictvím systému kanálů a zavlažování a také byla zemědělsky rozvíjena a osídlována.
Přesto se doplatilo na to, když se akceptovala jen obnova poměrů Staré říše. Zkušenosti z Prvního mezidobí byly zachyceny a zpracovány do nových forem literatury, náboženství a královské ideologie. Vládnoucí funkce faraóna je propagována jako nutná, ve smyslu vnitrospolečenské spravedlnosti. Nová vláda se vyznačovala moudrostí a spravedlností, od poddaných se očekávala loajalita a od panovníků míra a odpovědnost. Tento společenský princip "vertikální solidarity" (pojem podle J. Assmanna) byl aspektem Ma´at (božský řád a harmonie společnosti a vesmíru).

Archeologicky zajímavá je výstavba opevnění této epochy. Egyptská vojska za vlády 12. dynastie pronikající na jih vybudovala bezpočet pevností podél Nilu, aby byla zajištěna vláda nad Núbijci a byly kontrolovány kočující kmeny na jižních hranicích. Vytříbenou architekturou s okružními zdmi, suchými hroby, zdmi pevnosti, cíny na parapetních zdech a střílny pro lukostřelce vzpomínali na o tři tisíce let mladší křižácké hrady středověku.
Mnoho z odkrytých pevností je dnes potopeno v jezeře Nasser. V provinciích jsou hroby krajských knížat a vysokých veřejných činitelů ve Středním Egyptě. Hroby v Beni Hassan a El Berscheh ve Středním Egyptě jsou vyzdobeny uměleckými nástěnnými dekoracemi, které jsou nejen estetickým vrcholem staroegyptského malířství, ale také co se týče obsahu, detailním pohledem na život ve Střední říši.

Literatura Střední říše se považovala za klasickou. Nejen kvůli zavedení spisovného jazyka, ale také kvůli obsahu se literární památky Střední říše tradovaly dalece až do Nové říše. Texty byly po generace kopírovány a vyhotoveny nové opisy. Významné literární památky jsou mimo jiné Dějiny Sinuhe nebo Dějiny trosečníka, ale také sociálně kritický text "Vyprávění pomlouvačného rolníka".