"Příjezd do Luxoru...Vplouváme na souš. Nil je mělký...vystoupáme až na hráz, abychom něco viděli. Tam nás osloví nějaký malý muž a nabízí nám svoje průvodcovské služby, ptáme se ho, jestli mluví italsky: "Si, signor, molto bene." - Tuto epizodu, odehrávající se před půldruhým stoletím, líčí spisovatel Gustave Flaubert. Dnes nemůžete ani jít na hráz bez toho, aniž by vás pořád někdo neobtěžoval a člověk je neustále někým pronásledován. Namísto ahlan wa sahlan (vítejte), tu zazní jen : hello, bakšiš, podívejte, velmi levné.

Na západním břehu řeky Nil, nedaleko města Luxor, leží nekropole (pohřebiště) - město mrtvých. V západních Thébách leží, s výjimkou panovníka Achnatona, všichni faraóni egyptské Nové říše. Oproti dřívějším obdobím byly hroby odděleny od kultovních míst, přechovávaly jen sarkofágy s mumiemi a posmrtnými předměty. Vybudovaly se skalní hroby, které měly systém štol, byly dlouhé až 300 m a zpravidla sahaly až do hloubky 20 m.

Na pravém břehu řeky Nil najdete město Luxor v údolí, které je obklopeno skalními stěnami východní pouštní tabule. Je hlavní dopravní tepnou Horního Egypta, zabírá část starého hlavního města egyptské říše - Théby, které se táhne ještě mnohem dále na sever, přes svatyni v Karnaku, se svou nekropolí na západním břehu Nilu až daleko do hor západní pouště. Ke konci byly Théby už jen stínem: malá osada, která obklopovala chrám Amenophise III. a ruiny přístavu uprostřed starších ruin.